Jdi na obsah Jdi na menu
 


LOTYŠSKO

WSI - ČEŠI MAJÍ ZLATO

NEMÁ ČESKÝ HOKEJ BUDOUCNOST? - ZAPOMEŇTE NA TO !

 
Z Rigy se v pondělí vrátí zlatá budoucnost česého hokeje. Naši mladí hráči rozdílem třídy převálcoali ostatní hokejový svět. Nezastavili nás ani rozhodčí, ani Rusové, Finové, Švédi nebo Kanada. Žádné výhry v prodloužení nebo na nájezdy. Ve vyřazovacích bojích 3:1,5:2 a 4:1. Viděli jsme demonstraci české převahy, vůle, hokejového umění, herní inteligence, viděli jsme úžasná hokejová sdíčka našich dorůstajících nadějí. Jsou to ještě děti, ale někteří z nich jsou větší chlapi, než třeba jejich dospělí kritici kdy byli. Mnozí jim nesahají ani po paty. Nechtějte diplomatické fráze. Tento tým si zaslouží uznání se vším všudy.

 
Jak tito hráči trénují, odkud jsou, nechtějí třeba v budoucnu jít na americké univerzity, do toho nebo onoho výběru, kempu nebo tréninkového programu ? Tyto otázky nebyly kladeny nikomu více než právě českým hráčům, trenérům, vedení výpravy. Nestáli jsme v koutě. Stojíme na samotném vrchlu. Stojíme tam naprostým právem a budeme si toho užívat. A už dnes a včera jsme přemýšleli, co udělat pro to, abychom příště dopadli podobně. To byla první věc, kterou řešilo vedení čs. výpravy ještě včera odpoledne a pozdě večer.

 
World Select Invitational v Rize dnes skončil. Během jednoho dne jsme prožili tolik silných zážitků, které někdy neprožijete za několik měsíců nebo let. Všichni jsme nesmírně psychicky unavení i velmi hrdí na české hráče ročníku 1997. Dosáhli na výsledek, který si přáli. Bylo to veliké přání, které se podařilo naplnit. Pro mnohé nečekaně, ale podařilo. Bylo bohužel vyváženo i věcmi nepříjemnými a bolestnými. Dnešní den přinesl vedle obrovského sportovního štěstí také úmrtí v rodině jednoho z členů realizačníh týmu, nepřízeň okolí, zanění hráčů, která se naštěstí ukázala ne tak vážná, jak původně vypada, a další nepříjemnosti.

 
Ale to hlavní z tohoto velkého dne pro všechny hráče přetrvá roky, zústane v našich srdcích a vzpomínkách do konce života jako úžasná odměna za práci i odříkání. Oni to dokázali. Ne že to skoro dokázali ! Oni to dokázali proti nepřízni rozhodčích a dalších okolností. Dokázali to způsobem, kterým o patro převýšili ve své kategorii ostatní hokejový svět. K těmto hráčům dnes vzhlížely ostatní hokejové země s úctou, uznáním a pokorou.

 
Samotné finále připomínalo v poslední třetině víc válku než hokej. Byla zrnění, bitky, posledních šest minut jsme hráli ve třech. A i v těchto vypjatých situacích nepředváděl český tým žádný ustrašený hokej. Kluci kombinovali ve vlastní třetině, doslova si dělali "vrtuli" z obávaných kanadských plejerů a přiváděli je k nepříčetnosti.

 
Před nějakolika týdny jsem uváděl, že Quebec něco napověděl o úrovni českých hráčů ročníku 97 a Riga v konečném hodnocení bude mít hlavní slovo. Pokud tedy český mládežnický hokej má problémy, tak dnes s plnou vážností a odpovědností mohu prohlásit, že ročníku 97 se tyto problémy netýkají. Tento tým dnes vyhrál své první Mistrovství světa. Neoficiální, ale pro naše kluky to je realita. Pokud by se to snad nějakým bezejmeným ubožákům nelíbilo a hledali by cesty, jak tento úspěch zpochybnit, chtěl bych je požádat, aby se šli při vší slušnosti "vycpat." Nikdo z nás se něčím podobným nehodlá zabývat.

 
Od 6. dubna, kdy se v Neratovicích uskutečnil výběrový kemp to tohoto nejůspěšnějšího českého hokejového týmu posledních let, ušli hráči dlouhou cestu směřující stále vzhůru. Ještě na přípravném turnaji v Praze odešli 16. dubna v prvním utkání poraženi od amerického týmu, který byl složen z hráčů, kteří se nedostali do jednoho z výběrů, který byl jejich soupeřem na tomto turnaji. Z tohoto pohledu jsme hodnotili před Rigou naše ambice velmi střízlivě.

 
Co tedy stojí za tímto mimořádným úspěchem, který český hokej tolik potřeboval ?
V prvé řadě existence obětavých rodičů a mladých hráčů, kteří na sobě pracují mnohem víc, než je běžně uznávaný standard. Dále vděčíme za úspěch mnoha obětavým a kvalitním trenérům, kteří ve svých klubech i mimoklubových akcích dokázali vychovat několik hráčů světového formátu této věkové kategorie.
Skvělou práci pro dnešní úspěch odvedli pánové Petr Jonák a Jiří Kročák, kteří se snažili tým odpovědně vybrat a potom s ním promyšleně, profesiónálně a nesmírně odpovědně pracovat. Neustále motivovat hráče, udržovat je v pokoře a kázni. Určit hráčům role v týmu, promýšlet do pozdních nočních hodin práci s týmem na další den. Odvedli skvělou práci, která dnes těmto šťastným a uznávaným dětem umožnila prožít si na vlastní kůži hokejové Nagano.
A v neposlední řadě tento úspěch umožnili lidé, kteří dokázali sehnat nemalé peníze nebo je dát ze své kapsy tomuto týmu, aby mohli do Rigy odcestovat všichni hráči, na které trenéři vsadili. To všechno bylo v konečném účtování nesmírně důležité.

 
Pokud se pokusím krátce zhodnotit dnešní tři utkání vedoucí k titulu, je nutné začít dopoledním čtvrtfinálovým zápasem proti kanadskému výběru východního pobřeží ECS- provincie Quebec. Favoritem byl pro přítomné hokejové odborníky kanadský tým. Nejprve se proti nám postavili švédští rozhodčí, kteří pro nás představovali prokletí všech tří útkání dnešního dne. Ještě před zápasem vyhověli nepochopitelně protestům kanadské strany a museli jsme převléknout bílé dresy a hrát, asi poprvé v životě, v dresech modrých, proto týmu, který měl rovněž modré dresy. Potom stranili zámořskému týmu, přehlédli likvidační a nesmírně nebezpečný zákrok na hlavu našeho hráče u mantinelu. Chvílemi byl jejich výkon vyloženě trapný. Jakási divná politika vládne i v této kategorii. Uvádím to přesto nebo právě proto, že takto silný tým s hokejovými osobnostmi nedokázalo nic podobného zlomit. Naši hráči to zvládli, otočili zápas ze stavu 0:1 na 3:1 a postoupili do semifinále.

 
V evropském semifinále proti sobě nastoupilo Česko - Finsko , ve druhém došlo k souboji reprezentantů zámořského hokeje. Finy jsme doslova devět minut drtili v jejich pásmu, vedli na střely 9:0 a až ta desátá skončila za zády finského brankáře. Během dalších dvou minut jsme po našich chybách nepochopitelně dovolili Finům otočit skóre na 1:2. Pro posup do finále bylo rozhodující, že český tým už definitivně prolomil střeleckou impotenci a šel opět do jednogólového vedení ještě před koncem úvodní části hry. Museli jsme přečkat několik oslabení a po nich se podařilo odpoutat od Finů na rozdíl tří branek a dosáhnout na vysněné finále.

 
Po tomto utkání byl na český tým žalostný pohled. Někteří hráči padli v kabině na zem a nebyli schopni vstát nebo se vysvléknout z výstroje. Trenéři vsadili na několik hráčů, kteří byli stále na ledě. Už ve čtvrtfinále odehráli ve druhé třetině někteří hráči 15 minut na ledě. Tato snaha dosáhnout postupu si vybírala daň v obrovské únavě hráčů. Trenéři však připravili celý rituál regenerace, rozcvičení a přípavy týmu na každý další zápas a díky tomu nastupoval do finále opět tým plný sebevědomí a vůle udělat i ten poslední, ale nesmírně obtížný krok.

 
Pro naše barvy bylo skvělé, že se jim podařilo ujmout vedení brankami v 5. a 6. minutě zápasu. To jsme udrželi do 14. minuty, ale pak dokázali Kanaďané přeci jen snížit při jedné z přesilových her. Ve 24. minutě jsme se opět odpoutali na rozdíl dvou branek a o několik okamžiků později bylo dosaženo konečného skóre 4:1. Následovaly dlouhé minuty přesilovek, kdy jsme hráli ve čtyřech nebo třech hráčích a Kanada navýšila převahu o jednoho hráče odvoláním svého brankáře z brány. Tento tlak jsme přestáli. V těchto okamžicích ale hráli naši hráči velmi ukázněně, chytře a sebevědomě. Velmi učinně napadali rozehrávku soupeře, při zisku puku se neukvapovali , neodpalovali puky bezhlavě pryč ze třetiny, ale naopak jej drželi desítky vteřin díky své technice a přihrávkám na volné hráče třeba i šestkrát sedmkrát ve vlastní třetině. Způsob hry, který se někdy silně nevyplácí, odebíral kanadskému selectu mnoho sil a ponižoval sebevědomí jejich hráčů. Vycházely nám neuvěřitelné věci. Vteřiny spěly k závěrečné dvacítce a když se půl minuty před koncem odhodlal švédský sudí (k utkání byli delegováni čtyři rozhodčí) vyloučit také kanadského hráče na pět minut, bylo rozhodnuto. Slastné oslavy mohly propuknout. Český tým sklízel zasloužené ovace zaplněné Volvo Arény za předvedenou hru. Titul WSI byl v nejpovolanějších rukou a nikdo si o tom po dnešním dnu nedovolil pochybovat.

 
Úděl hokejistů, jejich rodičů i tenérů je u nás velmi náročný. Věřte, že vidět na tomto turnaji, pro český tým jistě nejdůležitějším měření sil v dosavadní kariéře, odcházet z kabin vyřazené Rusy, Švédy a Kanaďany se svěšenými hlavami , představovalo úžasný balzám na duši každého českého hráče, rodiče i trenéra. Tuto roli si na dlouhé roky předplatily české týmy všech kategorií, ale dnes to bylo obráceně. Způsob, kterým toho bylo dosaženo , představoval nejlepší propagací českého mládežnického hokeje.

 
Únava všech hráčů i realizačního týmu je obrovská, ale štěstí a hrdost na české hráče ještě větší. Byl to skvělý, a pro mě osobně největší zážitek na naší docela úspěšné desetileté pouti. Děkuji za něj všem lidem, kteří se na něm jakkoliv podíleli.

 
Dnes ředitel společnosti Challenger Hockey pan Vojtíšek zveřejnil nominaci měst, která budou hostit 3. ročník WSI v dubnu příštího roku. Ročník 95 odletí opět do Helsinek, ročník 96 uvítá Praha. Český Selects 97 poletí obhajovat titul do Moskvy a ročník 98 prožije vrchol sezóny v Rize.

 
Je ještě mnoho informací, které jistě postupně zaznějí v dalších dnech. Pro dnešní den se prosím spokojte s těmito informacemi.

 
V neděli, předoslední den pobytu v Rize vstanou hráči po osmé hodině a půjdou na snídaji. V deset hodin dopoledne potom společně odejdeme do starého města a seznámíme se blíže s místem, kde jsme všichni prožili úžasné sportovní dny. Už žádný stres, ale volno a klid ! To bude dnešní program.
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Fotoalbum


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 33157
Měsíc: 683
Den: 21